O Daruvaru

Nejlépe upravené malé městečko chorvatského vnitrozemí

Čtyři zlatá, dvě stříbrná a jedno bronzové uznání od Chorvatské turistické pospolitosti svědčí o tom, že je malebný Daruvar nejlépe upraveným malým městem kontinentálního Chorvatska. Propojení zeleně a městské architektury, kulturologická různorodost a úrodné vinohrady také přispěly k tomuto chvályhodnému titulu.

Daruvar je lázeňské městečko s tradicí léčení delší než dvě tisíciletí. Charakterizuje ho propojení zeleně, nových a historických staveb a bohatá nabídka rekreačních aktivit. Kladné dojmy můžete posílit ochutnávkou gastronomické nabídky, staročeského piva a dobrých vín z daruvarských vinic.

V době antiky byl Daruvar střediskem Republiky Iassů, v římských dobách tu byly proslulé lázně pro šlechtu Aquae Balissae, což v překladu znamená velmi horké prameny. V dobách turecké správy byl Daruvar důležitým strategickým bodem. Později se město stalo střediskem obchodu. V době panování hraběte Jankoviće, kterého bereme za zakladatele dnešního Daruvaru, se město stalo řemelsnickým a obchodním střediskem.

Slovo Daruvar v maďarštině znamená Město jeřába. Město název dostalo poté, co Antun Janković postavil barokní zámek a pojmenoval ho Daruvarem. Tím zanikl původní název Podborje.

Milovníci krásné architektury v Daruvaru přijdou na své. Nejvýznamnější budovou je zámek rodiny Jankovićů. Byl vystavěn v pozdně barokním slohu v letech 1771 až 1777.

Díky dvěma velkým upraveným parkům a lesoparku v centru města, které se citlivě propojují s městskou architekturou, je město jedním z urbánních středisek s nejvíce zeleně v Chorvatsku.

Jestli se projdete Daruvarem, určitě si všimnete, že velký počet místních obyvatel ve své každodenní komunikaci nemluví jen chorvatsky, nýbrž se dorozumívá také v češtině. Právě Daruvar je střediskem společenských a kulturních událostí české menšiny, protože ve městě má sídlo Svaz Čechů v Republice Chorvatsku. V roce 1907 byla založena Česká beseda Daruvar a po ní se postupně zakládaly další instituce a spolky.

Jako středisko průmyslu a obchodu se z města stalo také důležité kulturní středisko. Konají se v něm mnohé kulturní a zábavní události. Každoročně se v Daruvaru konají tradiční akce oslavy svátku svatého Vincence (zahájení prací ve vinicích), Vinodar (nejvýznamnější, celý týden trvající akce v organizaci města a vinařů), Darfest (festival zábavní hudby), FLIG (mezinárodní festival dechových orchestrů, Dožínky (dožínkové slavnosti – nejvýznamnější akce české menšiny), Maska (festival divadel pro nejmenší), svátek svatého Martina (ceremoniál křtu mladého vína), vánoční trh a další.

O obicĺch

Turistická pospolitost oblasti Daruvar-Papuk od roku 2011 kromě Daruvaru zahrnuje přilehlé obce Dežanovac, Đulovac, Končanica i Sirač.

Obec Dežanovec

Dežanovec je obec v Bjelovarsko - bilogorském županství, na západních pahorcích Papuku. Obec Dežanovec se rozprostírá na ploše 99,85 km², kromě střediska k obci patří jedenáct dalších vsí. Téměř čtvrtinu obyvatelstva obce tvoří Češi.

Na místě dnešní obce stála ve středověku tvrz Sveti Duh (svatý Duch, maď. Szentlelk) s panovnickým statkem šlechtické rodiny Kaštelanovićů, které náležely také tvrze Sirač a Željnjak, část Dimičkoviny u dnešního Horního Daruvaru a další statky. Před vpádem Turků rodina baronů utekla do obce Bisag v Chorvatském záhoří, kde vymřela po meči.

Novou osadu založily rodiny z Gorského kotaru a Liky kolem roku 1746. První zmínka o ní je v dokladu Požežského županství z roku 1781, kde se zmiňuje Desanovo selo.Německé, maďarské a ve větším počtu české obyvatelstvo ze severních krajin habsburské monarchie osidluje Dežanovec a okolní vsi hlavně v druhé polovině 19. století.Podle sčítání obyvatel z roku 2011 má obec Dežanovec 2715 obyvatel, kteří žijí v 926 domácnostech.

Obec Đulovac

Obec Đulovac je položena ve východní části Bjelovarsko - bilogorského županství, na pahorkatém území na přechodu z horské oblasti Papuku k vlnitému Poiloví.Podle sčítání obyvatel z roku 2011 žilo v obci Đulovac 3245 obyvatel v 959 domácnostech.

Mezi strmými svahy hor Papuk, Psunj a Bilogora, nedaleko pramene řeky Ilovy na severu a bývalé tvrze chorvatské šlechty z 14. století Stupčanica na jihu začala od roku 1852 vznikat nová osada lesních dělníků a živnostníků. Podle pověsti byla nazvaná Julovac, maďarsky Gyulaves podle Julia, syna hraběte Izidora Jankoviće, který podněcoval přistěhovávání nových obyvatel a zvelebování hospodářství.

Obec Končenice

Končenice je položena na cestě mezi Velkými Zdenci a Daruvarem. V této obci je národnostní menšina většinovým obyvatelstvem. Přesněji, z celkového počtu obyvatel 47,03 % tvoří Češi, kteří kromě Končenic žijí také v Daruvarském Brestově. Daruvarsko je oblastí, které je nejvíc obydleno Čechy a Maďary, přistěhovanými převážně z Čech a Moravy.

Po porážce u Vídně roku 1863 turecká moc ochabla. Rakouská správa řešila velmi řídké osídlení Vojenské hranice podporováním migračních procesů. V tom zájmu byl vyhlášen takzvaný Einwende-rungspatent – doklad o emigraci a imigraci. Byla to vhodná doba pro mnohé české rodiny, aby se vydaly do málo osídlených oblastí říše. Příčinou vystěhovávání byl také v té době v Čechách platný zákon, podle kterého rodinný statek mohl podědit jenom nejstarší syn. Z toho důvodu mnoho mladých lidí opustilo své domovy a hledalo lepší život. Mnozí z nich našli lepší živobytí na Daruvarsku a v dalších menších místech, Končenice nevyjímaje.Už koncem 19. století měly Končenice 1313 obyvatel a od té doby zůstaly jednou z nejvýznamnějších obcí, osídlených českou menšinou v Chorvatsku.Podle sčítání obyvatelstva z roku 2011 je v obci Končenice 2360 obyvatel v 850 domácnostech.

Hlavním hospodářským odvětvím je zemědělství, díky blízkosti řeky Ilovy je území vhodné pro chov ryb v rybnících, které vnikly před sto lety. Dominantami obce jsou kostel Nanebevzetí Panny Marie, řeka, potoky a lesy, které nabízejí výborné možnosti k rozvoji vesnického, loveckého a ryboloveckého turizmu.

Obec Sirač

Středověké panství s tvrzí, zvané Zyrch či Szirach, vystřídalo několik majitelů. Nové tvrze v Sirači a Zeljnjaku (Selnyak) postavili baroni Kaštelanovići, kteří měli sídlo v obci Sv. Duh (Dežanovec). Po téměř století a půl vlády tureckých dobyvatelů obec po roce 1776 osidlují chorvatské rodiny z Liky a Gorského Kotaru. Sirač byl několikrát osidlován také obyvatelstvem z Bosny. Od poloviny 19. století se do něj přistěhovávají také německé a české rodiny ze severních částí rakousko - uherské říše.

Střediskem obce je místo Sirač, položené na místě, kde řeky Bijela a Pakra vystupují z horských masivů Papuku a Ravné gory, kde potok Željnjak vtéká do řeky Bijely. Na tomto území se odedávna zakládala, rozvíjela a čile žila lidská obydlí, protože údolí říčky Bijely bylo vhodné k stavbě silnic hluboko do území hor, bohatého vodou, dřevem a kamenem.Obec se rozprostírá na ploše 144,91 km2, v obci Sirač podle posledního sčítání žije 2218 obyvatel v 870 domácnostech.